Nové osídlení

Nové Sedlatice byly založeny roku 1709 novoříšským proboštem Petrem Pavlem Kretisem. Staly se tak spolu se Svojkovicemi, Nepomukem a Horami jednou z mála vsí v našem blízkém okolí, které po svém zpustnutí v průběhu věků znovu povstaly. Po válkách husitských, kdy byly Sedlatice zničeny, převzaly jejich pozemky převážně obyvatelé markvarečtí. Konečnému řešení mezi klášterem novoříšským a telčským panstvím předcházelo mnoho jednání a dohadů. To pak vyústilo roku 1700 v ostrý spor.

V roce 1703 byl spor o pozemky v pustých Sedlaticích ukončen. Došlo k jakémusi kompromisu na obou stranách. Některé pozemky byly směněny, některé zůstaly podle starého vlastnění. Pozemky nových Sedlatic dostaly nové katastrální ucelení, jak ho známe do dnes. Všechny tyto události a jednání probíhaly za vedení kláštera proboštem Bernardem Leupoldem. Zřejmě v krátké době, hned po ukončení tohoto sporu a vymezení hranic, začal novoříšský klášter s výstavbou hospodářského dvora a rezidence (zámečku), což bylo pro hospodářské vzchopení a rozjetí se nutností.

Za nástupce probošta Leupolda v roce 1709 byla v těchto místech zbudována proboštem Petrem Pavlem Kredisem nová stavení pro nově příchozí poddané. Podle ústního podání přišli noví usedlíci do Sedlatic z Hladova. Hned zpočátku nového osídlení byla tato obec rozdělena neformálně na dvě části na Ves a Ples.

Základem nové vsi bylo původních sedm zemědělských usedlostí otočených štíty do návsi směrem od severu k jihu. Od západu byla náves uzavřena dvorem se zámečkem a na druhé straně byla roku 1836 postavena místními osadníky kaple. Podíváme-li se na mapu stabilizačního katastru z roku 1835, je vidět mezi velkými celky polností dvora vždy sedm dílů polí jednotlivých hospodářů. Z těchto sedmi usedlíků měl každý výměru polností kolem 12 ha. Za jednotlivými usedlosti byly krátké zahrady. Zahumenice k těmto domům byly rozděleny hned za domem čp. 6 a jeho zahradou při pravé straně cesty vedoucí k císařské silnici. Za pozemky zahrad na severní straně je napříč vyměřena zahumenice od čísla 6.

ato usedlost byla pravděpodobně zprvu určena pro panskou službu (snad hájenka). Později asi odprodáno klášterem do soukromých rukou. Veškeré pozemky od této usedlosti č. 6 jsou pohromadě (v celku) za císařskou silnicí mimo pozemky ostatních usedlostí. Ves je dotvářena několika chalupami, kde se živobytí obstarávalo rozličnými řemesly. Velké zastoupení ve zdejší obci mělo bednářství. Nejdéle bylo toto řemeslo provozováno po několik generací na č. 17 u Mátlů. Sedlatičtí bednáři prodávali své výrobky doma a po blízkém okolí. Jelikož v této oblasti byla dost silná konkurence, jak přes les v Opatové, tak i ve Staré Říši, kde bylo také silné zastoupení bednářů, dělávali své výrobky tzv. do foroty.

Když měli nadělanou větší zásobu díla (výrobků) zjednali si dohromady furberk (povoz) a vozili to do Drnholce a tamních vesnic a končili ve Znojmě, kde to na tržišti nebo na jarmarku prodali. To co neprodali hned ten den, nechávali tamním překupníkům za laciněji a oni to rozprodali příležitostně.

Druhá, menší část vesnice, zvaná Ples, byla postavena při staré cestě, kterou dříve používali převážně markvarečtí hospodáři jako jednu z hlavních spojnic k sedlatickým pozemkům. Důležitost a stáří této cesty dosvědčuje jednotlivé rozdělení zahrad za zdejšími chalupami. Je zde přesně vidět, jak kolem této cesty jednotlivá zástavba a pozdější zákup zahrad probíhal.

Na Plese od čp. 18 až po čp. 22 a na protější straně čp. 23 bydleli nejprve klášterní mlatci. Ti chodili po celý čas ode žní mlátit cepy svezené obilí v klášterním dvoře. Mlatci bydleli zde na Plese v chalupách, které byly původně bez polí a rozhodně minimálně o polovinu menší než jsou dnes. Kousky políček, vpředu přes cestu a kousek zahrady za stodůlkou, byly po dlouhé roky v tzv. dlouholetých nájmech. Teprve daleko později byly jim tyto pozemky odprodány klášterem. Další pozemky přikoupili při odprodeji části polí majitelem čp. 5 Bláhou, který svou usedlost prodal a odešel do Olšan na čp. 15. Rozšíření polností u těchto chalup došlo naposled při II. parcelaci.

Dvě krajní chalupy čp. 24 na jedné straně a čp. 25 na druhé straně byli na Plese postaveny později. Odpovídá tomu nejen vyšší popisné číslo než mají ostatní chalupy, ale i rozmístění pozemků, které nebyly pohromadě s ostatními pozemky od chalup. Naopak parcely byly vždy vedle sebe jedna od čísla 24 - a druhá od čísla 25 a vedla nich zase znova od těchto dvou čísel. V ústním podání se traduje, že na čísle 24 bydlel klášterní poklasný a na čísle 25 bydlel klášterní kovář. Při pozdější opravě tohoto domku byla nalezena pod omítkou silně začouzená zeď - stála zde asi kdysi kovářská výheň.

750 let první písemné zmínky o Sedlaticích

František Kozák, Sedlatice 2007