Kaple

Zdejší Mariánská kaple tvoří bezesporu dominantu obce. Rok jejího zbudování je všude uváděn 1836. Přesto, podíváme-li se na plán stabilního katastru z roku 1835, je zde už stavba kaple v nynějších místech zakreslena, což vede k otázce, v kterém roce byla stavba započata. Na listině Reversu, uložené ve farním archívu, je doslovně napsáno:

„My občané Sedlatic dole podepsaní, se tímto zavazujeme my a naše potomky, že budeme zdejší kapli postavenou roku 1836 ke cti Panny Marie (navštívení Panny Marie) na vlastní náklad udržovat a dle potřeby opravovat.“

Potvrzení vlastními podpisy a obecní pečetí.

2. Juli 1837 v Sedlaticích Josef Havel rychtář, Jan Blecha Josef Veselý Tomáš Punčochář, Jan Janoušek

Podle této listiny se zdejší sousedé opírají také o rok zbudování kaple 1836. Další zajímavostí je bezesporu zasvěcení této kaple a to svátku Navštívení Panny Marie (2. 7.) a ne nynějšímu svátku Narození Panny Marie. To zřejmě bylo změněno poté, kdy byl v kapli 16. 11. 1856 umístěn nový Mariánský obraz „Narození Panny Marie“, místo starého a jak zápis ve farní kronice uvádí byl, v privátní kapli sedlatické 16. listopadu posvěcen. Na tomto obrazu je podepsán malíř Thom Wettschka ze Znojma 1856.

V obecní kronice obce Sedlatice je záznam, že v měsíci říjnu roku 1860 vypukl zde požár, který za krátkou dobu zničil 13 stavení a kapli. Ušetřena byla od požáru čísla: 14, 15, 16, a Ples.

V jakém rozsahu byla kaple požárem zničena nebo o jejím obnovení včetně zbytku shořelé vsi kronika mlčí.

V roce 1885, v měsíci říjnu, nechala Anna Lazárková ze Sedlatic postavit na své náklady kříž před kaplí. Ten byl 10. 10. P. Cyrilem Žídkem novoříšským farářem posvěcen.

Další zápis je ve farní kronice v roce 1893, kdy 10. září vysvětil slavnostně pan opat sedlatickou kapli, která byla celá opravena. Průvod šel ze dvora a pan opat v infuli a s berlou v doprovodu mnoha družiček šel posvětit kapli.

V průběhu 1. světové války byl odebrán ze zdejší kaple zvonek pro válečné účely, který vážil 15 kg. Teprve v roce 1921 byl zakoupen zvon ocelový společně ještě pro Olšany a Markvartice. Sedlatický zvon vážil 20 kg. 1 kg stál 10 K. Bronzové zvony byly v ten čas ještě moc drahé. Za 1 kg se platilo 80 K.

Nové zvony byly pořízeny pro celou farnost včetně venkovských kaplí od firmy Herold v Chomutově v roce 1924. Svěcení zvonů proběhlo 26. 10. 1924 za působení zdejšího kněze P. Milo Kaloudy. Váha sedlatického zvonu byla 23 kg.

Ani tento zvon na zdejší věžičce dlouho nezvonil. V průběhu 2. světové války musel býti spolu s ostatními zvony odevzdán pro válečné účely. Po sundání bronzového zvonu byl na věž zavěšen opět starý zvon železný. Ten zde setrval až do roku 1972. Krátce před tímto rokem začali sedlatičtí farníci shromažďovat barevné kovy a potřebnou hotovost na nový bronzový zvon. Ten byl odlit v Brodku u Přerova a potřebné barevné kovy a peníze odvezl do Brodku na motocyklu Karel Pokorný z čp. 9.

Náležitosti spojené s odléváním a veškeré zařizování měl na starosti předínský pan farář Bláha. Když byl zvon hotov a dovezen do Sedlatic, byl uložen u Pokorných na čp. 9. Zde ho také jednou navečer v tichosti před veřejností posvětil P. Metoděj Vitula a na to byl na zdejší věžičce zavěšen.

Ocelový zvon byl opět sejmut a tento nový, bronzový, o váze 40 kg byl zavěšen místo něho. Nadřízené orgány se nic nedozvěděly. Ani z domácích to všichni lidé nevěděli. Ti co to věděli, si to nechali pro sebe. (Nedopadlo to, jak o nějaký rok později ve Staré Říši.)

V roce 1960 bylo ve zdejší kapli zavedeno elektrické světlo. Elektrický proud byl přiveden kabelem z č.p. 5., protože elektrická přípojka nebyla ještě zavedena. Provedla se nová výmalba celé kaple. Malbu zhotovil R. Konečný z Jihlavy.

Před tím, kolem roku 1930, byl interiér vymalován p. Vítů z Krasonic. Zaklenutý strop byl tehdy modrý se zlatými hvězdičkami.

V roce 1972 proběhla větší oprava kaple nákladem 21 000 Kčs. Vše bylo hrazeno vlastními prostředy občanů. Střecha, do té doby krytá taškami - bobrovkami, byla odkryta a krov byl v částech, kam zatékalo, opraven. Střecha s věžičkou, kterou opravoval staroříšský klempíř Antonín Kasáček, byla nově potažena pozinkovaným plechem. Stávající oltář (oltářní obraz, pod ním svatostánek na dřevěné desce na zděných pilířích) byl vyměněn za obětní stůl. Ten byl zhotoven z modřínového dřeva ve staroříšském Druku. (Druko také na obětní stůl i finančně přispělo.) Lavice byly vyměněné za nové dubové.

(Původní staré lavice byly smrkové tři za sebou na obou stranách, každá pro dvě osoby.) Na kůr bylo koupeno harmonium, které dovezl z Brna P. Metoděj Vitula. Do kaple byla zavedena elektrická přípojka. Kamenná dlažba byla z kaple snesena a usazena před kaplí. Místo ní byly v interiéru položeny terasové dlaždice o rozměru 30 x 30 cm, které sehnal také P. Vitula. Venkovní fasáda se dělala úplně celá a práci provedli místní zedníci Veselý, Doležal a Novotný. Uvnitř se opravila omítka jen při spodku zdi. Před kaplí byly skáceny obě staré lípy a byly vysazeny nové.

750 let první písemné zmínky o Sedlaticích

František Kozák, Sedlatice 2007