Sedlatické požáry

Obecní kronika uvádí hned několik větších ohňů. Dne 16. července 1930 o půl dvanácté v noci vypukl v obci požár, který zničil 3 stavení a to čp. 26, čp. 16 a čp. 12. Požár se rychle šířil, jelikož bylo veliké sucho.

Dne 28. května 1932 ve 4 hod. ráno vypukl v obci požár, který zničil následující stavení a sice: č. 18, 19, 20, 21, 22, 24 a 25. Celkem 7 stavení, jak požár vznikl, není známo.

Dne 2. července 1934 o půl 4 ráno vypukl v obci požár, který zničil stodolu Františka Láníka, čp. 22, jak požár vznikl, není známo. Tolik z údajů obecní kroniky.

Už koncem 19. a začátkem 20. stol. a v čase mezi oběma světovýma válkami a to asi v největším rozsahu se rozmohl v našich zemích nešvar lidově zvaný paličství. Někteří lidé, přestože nebyla až tak zlá doba, se snažili využít času, kdy pojišťovny ze začátku proplácely dosti vysoké částky pojištěncům. Ti si pojišťovali své chalupy na vysoké částky a potom si to sami zapalovali. Nebylo nic neobvyklého, když někde zahořelo a veřejně se šuškalo, oni si to zapálili sami. Ne vždy, samozřejmě, s tím ostatní poškození sousedé souhlasili. Někteří byli proti tomu, nebyli vůbec pojištěni, nebo na malou částku a když k ohni došlo, dopláceli na to ještě další pokolení, které museli dluhy zaplatit.

Bylo příliš málo obcí v okolí, kde by se nenašel jediný úmyslný požár. Někde se mezi sousedy tento úmysl pošuškával, jindy o tom soused vůbec nevěděl a nepřipraven zplakal nad výdělkem. Jindy přišli pojišťovací agenti sami, říkali některým majitelům chalup, nechte si pojistit chalupu, váš soused si svou pojistil vysoko. Někteří si připojistili, někteří říkali to jo, já si jí pojistím a když to shoří, tak řeknou, že jsem to podpálil já. Tak, jak se někteří báli na tuto myšlenku jen pomyslit, jiní jí bez rozpaků provedli. Zapálili svou chalupu i s tím, že shořelo stavení sousedům.

V ten čas byly šindelové střechy stodůlek pro šíření ohně ideálním podkladem. Někdy se stalo, že oheň vznikl i v sousední chalupě paliče, aby dotyčný odvrátil pozornost četníků od sebe. Bylo-li mu to dokázáno četníky, že je palič, byla mu pro jeho ostudu, když ho odváděli ze vsi, do ruky dána hořící svíce, aby všichni viděli, že onen dotyčný je palič.

V Sedlaticích hořelo poprvné ve vsi 16. 7. 1930 a shořely tři chalupy, stojící ve středu vsi za kapličkou (čp. 26, 16 a 12). jedna chalupa pojištěna byla, dvě nebyly.

Za dva roky na to, 28. 5. 1932 vypukl oheň na Plese, a to asi o půl čtvrté ráno. Oheň vznikl vzadu ve dvoře, kde byly sklepy a nad nimi kolničky se senem mezi dvěma spodnějšími chalupami. Ještě před tím, než byly vůbec znát stopy ohně samotného, už byly peřiny některých lidí vyneseny vzadu na zahradě. Sousedi se divili, co se bude dít, ale během krátké chvíle měli pilno doma.

Oheň se rozletěl po šindelových střechách a zachvátil celou frontu stojících chalup, od č. 25 do č. 19. Za krátký čas hořelo i z druhé strany cesty a vyhořely č. 18 a 24. Jak moc kdo chtěl novou chalupu a nebo jak se kdo tomu bránil, těžko soudit. Někdo se bránil, ale neuhlídal to, jiný, když už to hořelo, nechal to být s nadějí, že si s podporou pojišťovny postaví nové, lepší stavení.

Jediné stavení, které neshořelo, byla chalupa č. p. 23, pana Lazárka, stojící přes cestu, která vede do vsi. Ani zde by nebylo zvláštností, kdyby oheň přeskočil přes cestu, ale majitelé na žádný pád toto nechtěli dopustit, a tak chalupa, jako jediná byla od ohně uchráněná.

Staroříští hasiči v čele s náčelníkem Josefem Volfsicem zajišťovali tento oheň. Voda se táhla z klášterního rybníka. Dobytek byl vyveden buď naproti na poli, nebo na vedlejší klášterní louce, ale i ve vsi kolem pastoušky se uvazoval dobytek, který tam výměnkáři hlídali, než bylo po všem. Nějaký čas spávali vyhořelé rodiny jednotlivě po domech ve vsi, než si zřídili nové, provizorní bydlení. Děti z těchto rodin bydleli ve vsi déle.

Tak, jak někteří předpokládali a čítali s vydatnou pomocí pojišťovny, tak to úplně nevyšlo. Lecos se proslýchalo o vzniku tohoto ohně už tehdy a pojišťovna plnila své závazky jen z části. Lidé se zadlužili na mnoho let. Chalupy sice přestavěli, ale spláceli se dluhy s úroky v RaifFeisence až do války, kdy lidé trochu peněz nahospodařili a poplatili poslední dluhy.

750 let první písemné zmínky o Sedlaticích

František Kozák, Sedlatice 2007