oficiální internetové stránky obce
Adresa:
Sedlatice 22
588 56 Telč

Dvůr

Hospodářský dvůr klášterního velkostatku byl po všech stránkách společného soužití nedílnou součástí obce, ale často i pracovní příležitostí pro mnohé občany. Byť šlo třeba jen práce sezónní, chodívali sem o žních i o senách z Hladova a odjinud. Ústředním bodem celé zástavby dvora byl dříve tzv. zámeček, později přeměněný na deputátní byty. Dřívější klášterní rezidence, čímž zámeček bezpochyby dříve býval, prošla postupem času mnoha stavebními úpravámi. Její původní velikost i stavební provedení si můžeme dnes již jen domýšlet. Podle opadané omítky se dá předpokládat, že jižní strana je nejen stavebně nejstarší, ale zdá se, že zde býval i dříve vchod.

Budova bývalého zámečku později přestavěná na deputátní byty - foto z čtyřicátých let 20. století

Než byly později zbudovány byty v objektu zámečku, bydleli původně pracovníci dvora na severní straně zástavby za pozdější hájenkou. Na zdi kolem dnešní silnice vedoucí od lesa Štumpjehle jsou dodnes patrná zazděná okna, kde bývaly asi 3 cimry (byty) tzv. ratajny. (To samé bylo i v bohuslavském dvoře, než byly postaveny deputátní domky.) Později tyto byty byly zbourány a celá zástavba přestavěná na stáj.

V zámečku, po utvoření deputátních bytů, bydlel původně, vedle deputátníků i hajný. Bylo zde 7 bytů. Pro každého jedna světnice a jedna komora. Později, kolem roku 1935, byla zbudována z tzv. magacínu (přístavek, kde byly srovnané stroje) na kraji severní zástavby hájenka. Byla postavena se samostatným vchodem, ne však do dvora, ale na cestu.

Prvním hajným v této nové hájence byl Antonín Novák, který před tím bydlel v zámečku. Když odešel do penze, byl zde ustanoven hajným Jan Přívětivý. Ten později zahynul v Nové Říši při mlácení obilí. Jmenovaný spravoval mlátičku za chodu, vlezl dovnitř a mlátička mu rozbila hlavu. Po chvíli ho vytáhli mrtvého.

V tomto roce 1935 byl zámeček přestavěn na 5 deputátnich bytů. Poslední přestavba za spravování kláštera byla provedena v roce 1940. Tehdy byla opravena střecha a podlahy bytů. (Teprve v roce 1963 - 64 přestavěno na 3 byty.)

Za hájenkou byla stáj na 6 párů tažných volů. Za ní byla maštal, kde byli ustájeni býci a žír. Zadní část dvora byla uzavřena stodolami, kde byla v prostředku vrata, ke kterým byla situována cesta od lesa Štumjehle. Za stodolou, blíže k louce, byla umístěna tzv. rajčula, nebo-li kchepl (transmise k pohonu strojů roztáčená dobytkem). Za ním vzadu byly 4 velké krechty na brambory. Až později byly krechty v místech nynějšího vepřína. Spodní strana dvora nad rybníkem byla rozdělena na 2 díly. Od stodoly 2/3 tvořila bramborárna a v první třetině od zámečku stála sýpka. Ta byla dvoupatrová bez výtahu. Dolů se sypalo obilí rourou. V přízemí sýpky měli deputátníci umístěny své chlívky (pro slepice a pod.) a dole pod sýpkou byl deputátní sklep. Uprostřed dvora stála kolna, kde stávaly vozy. Pod kolnou byla uprostřed studna s pumpou, kde byla pitná voda. Později, pro podezření z tyfu, byla studna zasypána a vodovod tažen z luk od Plesu. Při vnější straně dvora kolem dokola (kromě části za stodolou) byla zahrada. (Dodnes patrná podle kamenných sloupků.) Zde byly zasázeny ovocné stromy, rybíz a jednotlivá políčka a záhony. Zahrada byla zamčená a staral se o ní klášterní zahradník, který bydlel v Nové Říši.

První klášterní traktor John Deer poháněný petrolejem jezdil již před druhou světovou válkou s vazačem nebo pluhem po všech klášterních dvorech. Na fotografii z třicátých let zleva novoříšský správce statků Meduna, traktorista Nevrkla z Bohuslavic a poslední zprava adjunkt Šmolka.

Provoz dvora zastřešoval šafář, kterého sem určoval klášter. Také na jeho vybrání si vedení kláštera dalo záležet. Každý týden v neděli chodili jednotliví šafáři ze všech dvorů k tzv. řízení, aby se domluvili na práci na další týden. Potom byli přítomni na mši svaté o 11 hod., kterou sloužil pan opat.

V průběhu pracovního týdne šafář zajišťoval veškeré polní práce a rozdělování pracovních úkolů pro jednotlivé deputátníky. Na to každý pátek musel dovést (nebo poslat) do Nové Říše deník tzv. „nádeničku“, kde bylo uvedeno, co kdo dělal a podle toho se vyplácely na konci týdne v šafářovým bytě peníze. Z Nové Říše přijel správce a vyplácel mzdu jednotlivým pracujícím.

Už podle povozu rozpoznali sedlatičtí, kdo do dvora přijel. Když přijel správce nebo někdo ze služebnictva z Nové Říše, měl hnědé koně a hnědý kočár. Přijel-li pan opat, měl černé koně a černý kočár.

Každého čtvrt roku se vyplácel deputát. Na rodinu to bylo 3 metry dřeva, 2 metráky žita, 1 metrák pšenice, 50 kg ječmene a doplatit peníze za čtvrt roku.

V těsné blízkosti stojící rybník byl také majetkem kláštera a chovaly se zde ryby. Bylo povinností, aby šafář zajistil tzv. „prohloubku“ (prosekávat v ledu díru). Šaufem se potom muselo míchat, aby se rybám, které se zde chovaly, okysličovala voda. Šafář dostával jednou za rok od kláštera zdarma asi 2 kilového kapra.

750 let první písemné zmínky o Sedlaticích
František Kozák, Sedlatice 2007